Sandhaug aneb Mat Med Utsikt II.

mezi soby

Brzo budou už i fotky, slibuji. Teď ale video jednoho z nejkrásnějších zážitků, které jsem v Hardangerviddě měla ...

Londýn

Do Londýna jsem se zamilovala hned jak jsem ho viděla z autobusu, kdy byl osvětlený pouze pouličními lampami a sem tam byl ozářen ohňostroji, které každoročně 5. listopadu angličané pořádají, je to tzv. Guy Fawkes Night. Guy Fawkes byl člověk, který se pokusil vyhodit do povětří House of Lords, tak to teď slaví:). Za okny se míhaly typické anglické cihelné baráčky s černým kovovým plotem. V centru má Londýn úplně jinou atmosféru, prostě velkoměsto, ale stačí jet pár zastávek doubledeckerem a jste v úplně jiném světě.

Jedna z hodně věcí, co mě překvapila byla velikost Tower Bridge, celkem malý. Ale na druhou stranu Big Ben, ten je neskutečný, nemohla jsem se ho vynadívat, stejně tak mě strašně nadchla Tate Modern, kde jsem viděla umělecká díla, která jsem si myslela, že nikdy neuvidím. Začalo to Gauginem a Žlutým Kristem, Jakub zápasící s andělem. Pak se přešlo do dalšího poschodí, kde byl Boccioni, Giacometti, Pollock, Duchamp, Dalí,... Strávila jsem tam šest hodin, ale šlo by tam být i celý den, nádherná galerie.
Po galerii jsem se vydala směr Pimlico a šla jsem hledat Battersea, šlo se kolem Temže a pak v jednu chvíli se otevřel pohled na přebal alba Animals od Pink Floydů (jen z jiné strany). Další z okamžiků, který si budu dlouho pamatovat, šla jsem se tam kouknout i druhý den, abych ji viděla za světla.
Člověk si řekne čtyři dny, to je hodně dní na prohlídku města, ale na Londýn to nestačí, je tam spousta míst, kam by se dalo jít, různé trhy, jako byl v Camden Town nebo Portobello road, různé parky jako jsou v Greenwich, Hyde park,... Zbylo mi ještě hodně míst kam jít, tak snad nám to na jaře zas vyjde.

Za hudbou na sever

Byla jsem opět na jedné pěkné akci, kde dva kluci, hudební publicisti a zaroveň i dramaturgové festivalu Stimul, nám dali tipy na hudební projekty z Norska, Švédska, Finska nebo Islandu. Jednalo se o alternativní a experimentální skupiny, které v Čechách málokdy uslyšíte.

Zde je playlist jejich tipů, které nám hráli. Podle mě většina z písní opravdu stojí za poslech:

Norsko

Arve Henriksen & Jan Bang: Poverty and Its Opposite/Recording Angel
Phonophani: Kreken
Röyksopp: This Must Be It ... tudle hráli hlavně kvůli spoluúčasti a úžasnému hlasu Fever Ray z The Knife a k ní video od Andrease Nilssona (co dělal videa například pro Yeasayer, MGMT, Fever Ray, Moby, Jose Gonzalez, atd.)

Finsko

Vuk: Kiss The Assassin ... znám celé album a vřele doporučuji
Risto: Putoan kaivossa ... tudle jsme si pouštěli i také kvůli videu, která udělal Sami Sänpäkkilä (dělal videa i pro Lau Nau či Islaja)




Kiila: Kehotuslaulu
Kemialliset: Ystävät: Lyon hantani vetoa

Island

Ben Frost: Killshot (ve skutečnosti to je australan, ale jeho hudba zní, jako by na Islandu vyrůstal)
BJ Nilsen+Stilluppsteypa: The Man from Deep River
Jóhann Jóhannson: Odi Et Amo ... starý známý
Hildur Guðnadóttir: Opaque ... pokud ji neznáte, tak si rychle něco od ní sežente!

Švédsko

Goto80: Comsten ... 8bit nejlépe umí v Laponsku, a nejradši ho mají samozřejmě v Německu...
Frida Hyvönen: December
The Knife ft. Planningtorock & Mt. Sims: Epochs ... první opera o Darwinovi
Wildbirds and Peacedrums: Fight for Me ... ta se mi asi líbila nejvíc, z těch co jsem předtím neznala, a proto...

Mat med utsikt I.

Dva měsíce jsem byla v národním parku Hardangervidda, kterému se také přezdívá střecha Norska. Je to místo, kde neustále fouká vítr, nerostou stromy, a kde hledají sobi útočiště. Celé dva měsíce jsem žila na jedné turistické chatě zvané Sandhaug, dalo by se to přeložit jako písečný kopeček. Chata se nachází u břehu jezera, které je dlouhé jednu norskou míli, což odpovídá deseti kilometrům. Barva vody se zdála, že každý den mění svou barvu, od černé, přes šedivou až nádherně modrou. Barva krajiny se měnila pozvolna, první den, když jsem přišly, byla zelená, ještě se sem tam bílými fleky, které se postupně zmenšovaly, až zmizely úplně. V den, kdy jsme odešly, byla příroda neuvěřitelně oranžovočervená, podzim byl v plné síle.
Za ty dva měsíce, jsme okolí chaty prošly křížem krážem. Bohužel jsem měly jen jeden týden volna, ale i tak to bylo úžasné léto. Týden volna jsme strávily tak, že jsem tři dny putovaly do Kinserviku k fjordu a potom jsme strávily tři noci v Espe na břehu fjordu, kde jsme pluly na kajaku ve fjordu a za našimi zády se vynořovaly hřbetní ploutve delfínů, druhý z nejhezčích zážitků co se týče setkání se zvířaty. Ale pozorování stáda sobů o pětseti kusek, to byl zážitek neuvěřitelný, hlavně když se ke mně přiblížily asi na sto metrů, jeden z nich byl asi jen 50 metrů, nezapomenutelné.
Zažila jsem asi všechny druhy počasí, od modrého nebe a tepla (relativně teplo, nejtepleji bylo asi 17˚C, ale v kraťasek zima nebyla) až po sníh, jednoho rána jsem se probudila a všude bylo bílo, tak jsme v srpnu! rychle postavily sněhuláka, aby za pár hodin zase roztál, a druhý den poté, jsem šla na výlet opět vysvlečená do kraťas, někdy ty teplotní výkyvy byly opravdu velké :)
A 11. září jsme se slzama v očích opouštěly krajinu, a místo, kde stačilo jen vylézt za jeden kopec a byli jste úplně sami, žádné lidi, stavení na dohled... pouze vy.

Příkládám pár prvních panoramat, převážně pohledu na jezero u chaty.





jezero z druhé strany, foceno při jednom výletu okolo celého jezera:


jedno z nespočet jezírek v blízkých horách:



další jezero z našeho několikadeního výletu:



jeden z několika vodopádu, tento byl ale bezkonkurenčně největší (a na fotce je jen půlka!):



Sørfjorden (bohužel bylo všechny dny hnusně, tak fotka není nic moc):

I wanna be clean but I gotta get high

Zase si můžu zapsat další splněný sen, viděla a hlavně jsem slyšela Massive Attack (kapelu, která dala vzniku triphopu) naživo, další z nezapomenutelných koncertů a byla jsem hnedka v první řadě :). Otevřeli písní United Snakes a výběr nemohl být opravdu lepší, black stars, black holes... miluju hlas Roberta Del Naja (který mimo jiné ovlivnil i umělce Banksyho a jeho tvorbu). Po druhé písničce přišel na podium i druhý člen kapely a to dvoumetrový čahoun Daddy G, jehož hlas je taky naprosto jedinečný. K tomu je doprovázelo asi dalších šest lidí, kdy jedna z nich Martina Topley-Bird zazpívala i pár svých písní před hlavním koncertem Massive Attack.

Celý večer se motal, jak je u nich známé, kolem současné politiky a dění ve světě, kdy na projekci za kapelou se oběvovala různá hesla, či citáty slavných lidí o svobodě apod. a dokonce všechno bylo v češtině.

Prostě jsem byla z koncertu maximálně nadšená a teď neposlouchám nic jiného, jak to tak bývá po každém koncertu :)

1. United Snakes
2. Babel
3. Risingson
4. Girl I Love You
5. Psyche
6. Future Proof
7. Invade Me
8. Teardrop
9. Mezzanine
10. Angel
11. Safe From Harm
12. Inertia Creeps
----------------------------------------------
13. Splitting The Atom
14. Unfinished Sympathy
15. Atlas Air
16. Karmacoma

Tady u tédle písníčky jsem se vůbec nemohla soustředit na hudbu, jen jsem nevěřícně četla ty čísla, je to dost síla, člověk si ani někdy moc neuvědomuje jak šílené to někde je (například, že každý den vyteče v Mexickém zálivu 200 000 barelů ropy):

Godt å være tilbake i Oslo

Jako by ani neuběhlo pět měsíců, tak jsem si připadala potom co jsem přijela zpátky do Osla. Jako bych nikdy neodjela. Všechno na svém místě, Traffikanten, Krinsjå, Blindern, Operaen, Amatøren, všechno jak má být, kola bez sedadel, o které majitel ztratil zájem a raději, aby si koupil nové sedadlo, koupí si raději celé nové kolo, vůně pølser po ulicích, lidé běhající do kopců, večerní opékaní s jednorázovým grilem, i když rtuť teploměru spadne na pouhých 7˚C.

Ale nebylo to jen o tom navštívít staré známé věci nebo lidi. Prozkoumala jsem další díl Oslomarky, opalovala jsem se na ostrově Lindøya, který jsme nestihla navštívit minulý semestr, měla kafe s Mariánem v Grønelokce, pokecala s američanem norsky (Kan du snakke norsk?), viděla královskou rodinu, taky Alexandra Rybaka (jsem musela, když to bylo zadarmo :)), viděla russebus (autobus co vozí maturanty celý měsíc z jedné party na druhou) - russ je norský název pro maturanty, jsou dobře patrní díky montérkám, které musí celý měsíc nosit a nesmí je prát, celkem zajímavá tradice :), viděla oslavu 17. května, kdy se slaví hlavní norský svátek - Nasjonaldagen, více jak půlka oslanů vyšlo do ulic v národním kroji. A čtyři dny uběhly aniž jsem se nadála, ale přišlo mi, jako bych tam byla mnohem déle, bylo to skvělých pár dnů ... godt å være tilbake i Oslo! Ses på 8 Juli!