Mat med utsikt I.

Dva měsíce jsem byla v národním parku Hardangervidda, kterému se také přezdívá střecha Norska. Je to místo, kde neustále fouká vítr, nerostou stromy, a kde hledají sobi útočiště. Celé dva měsíce jsem žila na jedné turistické chatě zvané Sandhaug, dalo by se to přeložit jako písečný kopeček. Chata se nachází u břehu jezera, které je dlouhé jednu norskou míli, což odpovídá deseti kilometrům. Barva vody se zdála, že každý den mění svou barvu, od černé, přes šedivou až nádherně modrou. Barva krajiny se měnila pozvolna, první den, když jsem přišly, byla zelená, ještě se sem tam bílými fleky, které se postupně zmenšovaly, až zmizely úplně. V den, kdy jsme odešly, byla příroda neuvěřitelně oranžovočervená, podzim byl v plné síle.
Za ty dva měsíce, jsme okolí chaty prošly křížem krážem. Bohužel jsem měly jen jeden týden volna, ale i tak to bylo úžasné léto. Týden volna jsme strávily tak, že jsem tři dny putovaly do Kinserviku k fjordu a potom jsme strávily tři noci v Espe na břehu fjordu, kde jsme pluly na kajaku ve fjordu a za našimi zády se vynořovaly hřbetní ploutve delfínů, druhý z nejhezčích zážitků co se týče setkání se zvířaty. Ale pozorování stáda sobů o pětseti kusek, to byl zážitek neuvěřitelný, hlavně když se ke mně přiblížily asi na sto metrů, jeden z nich byl asi jen 50 metrů, nezapomenutelné.
Zažila jsem asi všechny druhy počasí, od modrého nebe a tepla (relativně teplo, nejtepleji bylo asi 17˚C, ale v kraťasek zima nebyla) až po sníh, jednoho rána jsem se probudila a všude bylo bílo, tak jsme v srpnu! rychle postavily sněhuláka, aby za pár hodin zase roztál, a druhý den poté, jsem šla na výlet opět vysvlečená do kraťas, někdy ty teplotní výkyvy byly opravdu velké :)
A 11. září jsme se slzama v očích opouštěly krajinu, a místo, kde stačilo jen vylézt za jeden kopec a byli jste úplně sami, žádné lidi, stavení na dohled... pouze vy.

Příkládám pár prvních panoramat, převážně pohledu na jezero u chaty.





jezero z druhé strany, foceno při jednom výletu okolo celého jezera:


jedno z nespočet jezírek v blízkých horách:



další jezero z našeho několikadeního výletu:



jeden z několika vodopádu, tento byl ale bezkonkurenčně největší (a na fotce je jen půlka!):



Sørfjorden (bohužel bylo všechny dny hnusně, tak fotka není nic moc):