Polibek pro Sigur Rós
V 6:00 vyrážím spolu s Tomášem a Jirkou směr Vídeň. Do koncertu zbývá asi 12 hodin na prohlídku centra nám to krásně stačí.
Zastavujeme se v tehdy ještě krásném parku na snídani a poté jdeme k Stephansdomu, románsko-gotická katedrála, Ringstrasse, MuMoKu a Belvedéru. V Horním Belvedéru si jdem prohlídnout sbírku, kde je vystaven i nejslavnější obraz od Gustava Klimta, Polibek z přelomu let 1907/1908 a i jeho další obrazy: Judita a Holofernes, Portrét Fritza Riedlerové, ... Znovu se vracíme do centra k Secesnímu pavilonu - krásná budova od architekta Olbrichta z roku 1898. S postupujícím časem pomalu vyrážíme k Aréně, naposledy se zastavujeme u HundertwasserHaus a v parku na večeři a kolem šesté hodiny dorážíme k Aréně, cestou se míjíme s Kjarrim a s členkou z Amiiny Maria Huld Markan aspoň myslím, že to byla ona.
Předkapely byly dvě: The Kissaway Trail a Yeasayer. První z nich nebyla nic moc, posloucháme ji z povzdálí, ale na Yeasayer jdem před podium. Hráli skvěle a my se dobře bavili.
Je asi 21 hodin, Sigur Rós za velkého potlesku přichází na podium, všem se na tvářích objevil úsměv a začali hrát. Dvě hodiny neskutečné energie, zahráli z každého alba aspoň kousek. Setlist se skládal z 16 písniček:
Zastavujeme se v tehdy ještě krásném parku na snídani a poté jdeme k Stephansdomu, románsko-gotická katedrála, Ringstrasse, MuMoKu a Belvedéru. V Horním Belvedéru si jdem prohlídnout sbírku, kde je vystaven i nejslavnější obraz od Gustava Klimta, Polibek z přelomu let 1907/1908 a i jeho další obrazy: Judita a Holofernes, Portrét Fritza Riedlerové, ... Znovu se vracíme do centra k Secesnímu pavilonu - krásná budova od architekta Olbrichta z roku 1898. S postupujícím časem pomalu vyrážíme k Aréně, naposledy se zastavujeme u HundertwasserHaus a v parku na večeři a kolem šesté hodiny dorážíme k Aréně, cestou se míjíme s Kjarrim a s členkou z Amiiny Maria Huld Markan aspoň myslím, že to byla ona.
Předkapely byly dvě: The Kissaway Trail a Yeasayer. První z nich nebyla nic moc, posloucháme ji z povzdálí, ale na Yeasayer jdem před podium. Hráli skvěle a my se dobře bavili.
Je asi 21 hodin, Sigur Rós za velkého potlesku přichází na podium, všem se na tvářích objevil úsměv a začali hrát. Dvě hodiny neskutečné energie, zahráli z každého alba aspoň kousek. Setlist se skládal z 16 písniček:
Svefn-g-englar
Glósóli
Sé Lest
Ný batterí
Við spilum endalaust
Hoppípolla
Með Bloðnasir
Fljótavík
Viðrar Vel Til Loftárása
Sæglópur
Inní mér syngur vitleysingur
Olsen Olsen
Hafsól
Gobbledigook
---------------
Untitled VIII
---------------
All Alright
U písničky Hafsól Jónsi zlomil smyčec, stejně jak v Reykjavíku, tam jsem si myslela, že se opravdu tak rozjel, ale když to udělal i ve Vídni ..., ikdyž nepochybuju, že prožívá všechny koncerty stejně naplno. Celou dobu má zavřené oči a prohodí jen pár slov.
U jiné písničky, bohužel si nepamatuji u které, si prohodí místa. Jónsi jde ke klávesám, Kjarri ke kytaře, Orri ke xylofonu a Georg za bicí...
Spolu s kapelou jsme udávali rytmus tleskáním při Gobbledigook, rychlý rytmus přes 3 minuty, a to jsme pak museli Sigur Rós vytleskat znovu na podium pro příspěvek a podařilo se, dokonce na dva další.
U poslední písničky All Alright (jediná co nazpívali anglicky) jsou na jevišti pouze Jónsi, Georg a Kjarri, bez bubnů. Jónsi při ní ani nehraje na kytaru, ale za to na ruce, kdy vytváří různá gesta, to je taky neskutečný zážitek...
Je skoro 23 hodin a Sigur Rós opouští jeviště opět za obrovského potlesku. Člověk po těch dvou hodinách ztrácí slova a jediné co mu zbývá je široký úsměv. Byl to neuvěřitelný zážitek, možná větší než v Reykjavíku, aspoň vím, že foťák s sebou na koncerty nebrat.
Teď už jen přečkat noc v parku, kde jsme ráno snídali a v 8:35 jet zpět do Brna a domů... 19.8. zase v Praze :)
pár fotek od Tomáše :)
Glósóli
Sé Lest
Ný batterí
Við spilum endalaust
Hoppípolla
Með Bloðnasir
Fljótavík
Viðrar Vel Til Loftárása
Sæglópur
Inní mér syngur vitleysingur
Olsen Olsen
Hafsól
Gobbledigook
---------------
Untitled VIII
---------------
All Alright
U písničky Hafsól Jónsi zlomil smyčec, stejně jak v Reykjavíku, tam jsem si myslela, že se opravdu tak rozjel, ale když to udělal i ve Vídni ..., ikdyž nepochybuju, že prožívá všechny koncerty stejně naplno. Celou dobu má zavřené oči a prohodí jen pár slov.
U jiné písničky, bohužel si nepamatuji u které, si prohodí místa. Jónsi jde ke klávesám, Kjarri ke kytaře, Orri ke xylofonu a Georg za bicí...
Spolu s kapelou jsme udávali rytmus tleskáním při Gobbledigook, rychlý rytmus přes 3 minuty, a to jsme pak museli Sigur Rós vytleskat znovu na podium pro příspěvek a podařilo se, dokonce na dva další.
U poslední písničky All Alright (jediná co nazpívali anglicky) jsou na jevišti pouze Jónsi, Georg a Kjarri, bez bubnů. Jónsi při ní ani nehraje na kytaru, ale za to na ruce, kdy vytváří různá gesta, to je taky neskutečný zážitek...
Je skoro 23 hodin a Sigur Rós opouští jeviště opět za obrovského potlesku. Člověk po těch dvou hodinách ztrácí slova a jediné co mu zbývá je široký úsměv. Byl to neuvěřitelný zážitek, možná větší než v Reykjavíku, aspoň vím, že foťák s sebou na koncerty nebrat.
Teď už jen přečkat noc v parku, kde jsme ráno snídali a v 8:35 jet zpět do Brna a domů... 19.8. zase v Praze :)
pár fotek od Tomáše :)
0 Comments:
Okomentovat
<< Home